Hej rup, všichni za jeden táhnem provaz, Hej rup, pro nás to platí jako pro vás… Část textu písně tria Voskovec, Werich, Ježek dokládá potřebu synchronizace týmu při dosahování co nejlepšího výkonu. Tým, ve kterém by každý tahal podle svého tempa, by asi nikdy nedosáhl takových výsledků, jako tým, který by si při tahání zpíval známou píseň. Může však mít synchronizace týmů i hlubší základ, než jen použití při napnelismu s následnou cukatůrou? A lze těchto poznatků využít při posilování týmů například během teambuildingu?

Jak budují tým jinde? Například v armádě se rekruti učí pochodovat ve formaci. Na dětském táboře vás učí táborové písničky, které se potom společně zpívají u ohně. Náboženské skupiny si vypracovaly rituály zahrnující společné modlitby, zpěvy a někdy i určitou společnou choreografii. Sportovní fanoušci v klíčových momentech také společně povzbuzují. Je v tomto synchronizovaném chování něco, co posiluje vnímání společenství jako týmu?

Touto otázkou se zabývali Scott Wiltermuth a Chip Heath ze Stanfordovy univerzity. V několika studiích nechávali malé skupinky lidí vykonávat společně vybrané aktivity s jedinou proměnnou – někdy je skupinky vykonávaly ve stejném rytmu, synchronizovaně. Poté hráli účastníci hry, během kterých se mohli rozhodnout, zda budou s ostatními spolupracovat nebo soutěžit. Výzkumníci používali široké spektrum aktivit. V jedné studii chodily skupinky jednoduše po vysokoškolském kampusu – některé v přesném synchronizovaném šiku, některé zcela volně. V jiné studii seděli účastníci pokusu v místnosti a poslouchali ve sluchátkách písničky. Některé skupiny pouze poslouchaly. V jiných účastníci zpívali písničku ze sluchátek nahlas, takže celá skupina zpívala společně. V další skupině pak účastníci zpívali písničky nahlas, ale byly jim přehrávány v různém tempu, takže sice zpívali všichni, ale ne společně.

Následující hry, které skupinky hrály, jim byly předloženy jako zcela jiná studie - účastníci po první aktivitě nejdříve vyplnili dotazník a potom přišla na řadu "nová studie" a také "nový experiment". V těchto hrách však bylo jasně prokázáno, že účastníci vykazovali mnohem vyšší potřebu hrát kooperativně podle toho, zda měli za úkol v předchozích aktivitách postupovat společně a synchronizovaně. Navíc účastníci ze skupin, které zpívaly nahlas, ale v rozdílných tempech, se chovali stejně, jako kdyby vůbec nezpívali. Synchronizované pochody také v účastnících vzbuzovaly pocit, že v rámci jsou v rámci studie součástí nějakého týmu.

Tato zjištění poukazují na důležitost našeho tělesného prožitku při sociálních interakcích. Je dobře známé, že lidé mají při konverzaci (pozitivní) tendenci k souladu a zrcadlení svého protějšku. Přibližuje se tón, hlasitost i tempo řeči, gesta i celková dynamika lidského těla. Účast ve společné aktivitě tak může napomoci v synchronizaci lidských těl. A podle studie to všechno funguje také obráceně. Synchronizovaní lidé mají tendenci spolupracovat.

Je možné tyto poznatky smysluplně využít během teambuildingu? V Andra training používáme společnou hru na hudební nástroje – ať už s facilitátorem pro větší skupiny, které se chtějí vyřádit, tak šamanské komorní bubnování pro menší skupiny, kde skupina postupně přebírá rytmus každého jednotlivce. Určitě bychom někdy rádi s klienty udělali také Harlem Shake nebo Cup song. Napadají Vás nějaké další zajímavé způsoby, jak zařadit do programu synchronizaci, aby to nevypadalo takhle (ačkoliv to vypadá, že se baví) a zaměstnanci to nevnímali takto? Na vaše názory se těšíme na našem Linkedin profilu.