Zeigarnikové efekt

Můžeme se od číšníků, spisovatelů nebo televizních seriálů naučit, jak bojovat s prokrastinací?

Jedna z nejjednodušších metod, jak se postavit prokrastinaci, vznikla na základě pozorování běžného chování číšníků.

Je pojmenována podle Ruské psycholožky Blumy Zeigarnikové, která si všimla zajímavé souvislosti při návštěvě restaurace ve Vídni. Číšníci si totiž pamatovali jen objednávky, které se zrovna vyřizovaly. Jakmile byly hotové, z paměti jim jednoduše zmizely.

Zeigarniková se vrátila do své laboratoře s cílem zpracovat teorii o tomto chování. Skupině dobrovolníků dala řešit kolem 20 jednoduchých úkolů, které zahrnovaly například sestavení obrázku z kostek, navlékání korálků nebo jednoduché početní příklady.  Některé z úkolů byly v průběhu řešení zrušeny. Zeigarniková se potom účastníků experimentu ptala, které úkoly si pamatují. Úkoly, při kterých byli lidé přerušeni, si pamatovali dvakrát častěji než ty, které dokončili.

A co to má společného s prokrastinací?

O téměř šedesát let později Kenneth McGraw testoval Zeigarnikové efekt – účastníci pokusu měli řešit složitou skládanku, ale vždy byli přerušeni před jejím dokončením s tím, že pokus skončil. 90% účastníků však přesto pokračovalo v práci.

Cliffhanger

Jedním z nejstarších triků v televizním vysílání, které slouží k udržení diváků u obrazovek během reklamní pauzy nebo je má po týdnu přilákat k dalšímu dílu seriálu, je takzvaný cliffhanger. Váš hrdina na konci epizody přepadl přes útes a záběr kamery je přerušen v tu nejnapínavější chvíli – pokračování příště – to je cliffhanger.

A protože někde vzadu v podvědomé stále hledáte odpověď na otázku, jak to tedy dopadne, zapnete plni očekávání TV v určený čas znovu, případně pustíte na počítači další díl nekonečné seriálové řady.

Úplně stejnou techniku však používali spisovatelé už dříve. Mnoho románů Charlese Dickense (Angličan) vycházelo postupně po kapitolách a díky jeho cliffhangerům čekávaly zástupy amerických čtenářů v přístavu ve snaze co nejdříve zjistit, jak to Oliver Twist vyřešil. A vzpomínáte si na pohádky Tisíce a jedné noci? Už v 7.století si chytrá Šeherezáda dokázala svými cliffhangery prodlužovat život noc za nocí.

Začít a dokončit

Všechny tyto příklady spojuje jedna lidská vlastnost - rádi věci dokončujeme. A prokrastinace útočí nejčastěji ve chvíli, kdy máme před sebou nějaký náročný úkol a nevíme jak nebo kde začít. Proto ho odložíme na později a děláme nějakou jinou „bezodkladnou“ činnost.

Zeigarnikové efekt nám může poskytnout zajímavý návod, jak bojovat s prokrastinací – jednoduše stačí začít.

Určitě není dobré začínat s tou nejobtížnější částí, zvolte na úvod něco lehčího. Pokud ale uspějete byť jen s nepatrnou částí celého projektu, zbytek bude mít tendenci postupně následovat. Jakmile s úkolem začnete, ikdyž se jedná o něco nevýznamného, táhne Vás to k jeho dokončení. Někde vzadu v nevědomí možná budete hledat odpověď na onu otázku, jak to dopadne.

Problematika prokrastinace či dosahování cílů je samozřejmě složitější a zmíněný návod nemůže vyřešit vše. Nakonec se můžeme vždy zastavit před tou nejobtížnější částí úkolu nebo se dostat až téměř na konec a s vědomím, že už to máme v kapse, úkol nedotáhnout. To je však většinou dáno naší motivací, což je obecný problém všech cílů, které pro nás nejsou dost zajímavé, nebo nečekáme, že dopadnou dobře.

Přestože se jedná o velmi jednoduchou a známou techniku, často na ni zapomínáme – zvláště ve chvílích, kdy přemýšlíme nad těmi nejsložitějšími částmi celého úkolu. A nepříjemný pocit z obtížného úkolu je nejčastějším faktorem prokrastinace.

Rozdíl mezi tím, zda při zvládání takového úkolu budeme úspěšní nebo ne, může spočívat v učinění prvního malého kroku. Pokud navíc přidáme úkolu nějakou hodnotu a uvěříme, že můžeme být úspěšní, naše šance na zdolání prokrastinace se ještě zvýší.